Možná je to jen můj pocit, ale přijde mi, že je v dnešní době strašně těžké najít někoho, kdo skutečně stojí o vážný vztah.
Je mi 23 (F) a čím dál častěji mám pocit, že se seznamování změnilo v něco, co mě vlastně vůbec nebaví. Všechno je tak nějak povrchní, nezávazné a dočasné. Jako by nikdo nechtěl nic moc slibovat, do ničeho se příliš investovat a hlavně si nechávat otevřená zadní vrátka pro případ, že se objeví někdo „lepší“.
Přitom já bych si tak strašně přála s někým opravdu sdílet život. Nejde mi o to mít za každou cenu vztah nebo někoho vedle sebe jen proto, abych nebyla sama. Chybí mi blízkost, vzájemnost, pocit, že na někom záleží a že i jemu záleží na mně. Chtěla bych s někým sdílet každodenní maličkosti, zážitky, radosti i starosti. Podporovat se, posouvat se navzájem, společně růst a vědět, že oba chceme být součástí života toho druhého.
Nečekám dokonalého člověka ani pohádkový vztah. Vím, že každý vztah vyžaduje práci, kompromisy a úsilí. Jen bych si přála, aby to úsilí bylo oboustranné. Abych nemusela přemýšlet, jestli píšu moc často, jestli projevuju příliš velký zájem nebo jestli tím, že dávám najevo, že mi na někom záleží, automaticky ztrácím nějakou pomyslnou hodnotu.
Seznamovací aplikace typu Tinder, Hinge, Boo, atd. mi v tomhle přijdou skoro zbytečné. Nechci lidi soudit, ale mám pocit, že nekonečné swipování a obrovské množství možností spíš podporují dojem, že člověk je snadno nahraditelný. Že jakmile něco není stoprocentní nebo přijde první komplikace, není důvod se snažit, protože stačí otevřít appku a hledat dál.
Zajímalo by mě, jestli to tak vnímáte taky. Především lidé v mém věku, ale klidně i starší. Máte podobnou zkušenost?
Daří se vám v dnešní době najít někoho, kdo chce skutečně budovat vztah, a ne jen něco nezávazného, dokud ho to baví?
Nebo jsem jen příliš naivní romantik v době, která na opravdové vztahy trochu zapomněla?